Mezi lidmi se traduje, že existuje moravský parametr pro kvalitu vín podle logiky: „dá sa, nedá sa, dá sa Pražákom“. Toto rčení se dnes ale říká už jen v žertu jako úvodní věta degustací ve sklepě. Co to vlastně znamená „víno pro Pražáky“? Při podrobné analýze tohoto slovního spojení jsme přišli na to, že na něj existují dva pohledy – ten tradiční, optikou vinaře, a nový, tedy optikou konzumenta čili „Pražáka“ samotného. Jak vnímá víno pro Pražáky vinař? A co je víno pro Pražáky podle Pražáka (Plzeňáka, Brňáka, Ostraváka či obyvatele jakéhokoliv jiného města mimo vinařské oblasti)?
Síra na špičku rýča
Víno pro Pražáky, v tradičním smyslu slova, tak jak je na něj nahlíženo z Moravy, se už dávno nevyrábí vylisováním namočených matolin (= slupky z vylisovaných hroznů) doslazených řepným cukrem s přidáním síry odhadem „na špičku rýča“ (pro delší výdrž – myšleno toho vína, nikoliv jeho konzumenta). Tento recept na tzv. druhák neboli zaručený bolehlav a bolebřich, se s nadsázkou zmiňuje snad při každé návštěvě nováčků v jakémkoliv jihomoravském sklepě (nikoliv sklípku!!!) Přitom dnešní nakupující (nejen z Prahy) jsou často vínaznalejší než mnozí vinaři, zejména pak malovýrobci, kteří se vinaření jako svému hobby věnují až po civilní pracovní době a kteří své vědomosti čerpali jen od svých otců, strýců či súsedú.
Já to nepohaňám tobě a ty mně
Na Moravě se dlouhá léta uctívalo a leckde i stále uctívá pravidlo: já to nepohaňám tobě a ty mně, a proto bychom se touto cestou valného posunu dobrat nemohli. Naštěstí se i k nám po revoluci dostaly ty nejmodernější technologie, které nahradily málo funkční a málo spolehlivé mašiny socialistické výroby určené pro extenzivní zpracování hroznů, z přetěžovaných keřů. Měli jsme možnost vycestovat a podívat se, jak to dělají jinde ve světě.
A teď, po 30 letech (tzn. po pouhých 30 ročnících pokusů a omylů) nám konečně vyzrála nová generace porevolučních vinařů, kteří svá vinařství zakládají na těchto místních i mezinárodních zkušenostech, kvalitním studiu a mnoha domácích i zahraničních stážích. Tito vinaři pozvedli úroveň moravských vín o několik úrovní výš. Tomuto skokovému kvalitativnímu posunu vděčíme za to, že se v současné době můžeme sebevědomě srovnávat se světem a vozit ze zahraničních výstav vysoká ocenění.
Best of Morava
Jedním z nejúspěšnějších moravských vinařství je několikanásobný Vinař roku Mikrosvín Mikulov. Mikros, jak mu s láskou familiárně říkáme, hospodaří na nejprestižnějších tratích na Mikulovsku – jako je proslulá Železná v obci Perná. Tamní Ryzlinky vlašské jsou nedostižným etalonem této naší národní odrůdy a snesou srovnání (i co do archivačního potenciálu) s nejvyhlášenějšími víny světa.
Mezi naše nejznámější vinaře patří samozřejmě i Jiří Hort, který ale dlouhodobě tvrdí, že v červených vínech se nemůžeme srovnávat s tradičními evropskými vinařskými velmocemi, a proto si svá červená vyrábí v jižní Francii. Z domácích modrých odrůd vyrábí pouze růžová vína, díky kterým byl pasován na Krále růžových vín. V bílých vínech je naopak patriotem a klasifikuje je v rámci naší první apelace VOC Znojmo, kterou na základě inspirace z Francie pomáhal i zakládat.
VOC Znojmo bylo vzorem pro vznik dalších apelací, jako např. VOC Modré hory. Těm vévodí Jan Stávek, který sází na Frankovku a vyrábí z ní špičková nejen červená a růžová vína, ale dokonce ji uvedl i v dnes již kultovní bílé verzi! Jiří Šilinek, můj strejda a námi zvaný Král Pálavy z Pálavy, je zase přeborníkem na víno Pálava, která (zejména v její suché variantě) chutná i jejím zarytým odpůrcům. Petr Mokruša v Mutěnicích vyrábí krásně aromatická a šťavnatá vína. Jeho vlajkovou odrůdou je Rulandské šedé, kterému se ve zvlněné krajině Moravského Toskánska na úpatí Chřibů mimořádně daří. Jeho svěží a voňavý Sauvignon ovšem může směle konkurovat vyhlášeným novozélandským Sauvignonům z Marlborough.
Teprve na začátku své kariéry je mladý, sympatický vinař - srdcař - Jiří Uherek z Dolních Bojanovic, jehož vína už ale dobila naše nejlepší restaurace i Salón vín – nejprestižnější domácí soutěž. Pravidelným sběratelem medailí z významných světových soutěží je Tomáš Krist z Milotic, který je na své úspěchy patřičně hrdý a zlaté a diamantové medaile na své lahve stále hojně lepí. Dříve bylo pravidlem vozit ze světa medaile jen za přírodně sladká vína (např. ledová), on byl však mezi prvními, kdo ve světě uspěli i se suchými víny. Svá vína vyrábí i z málo známých odrůd, jako např. Cabernet Cubin.
Ve folklórně založených Tvrdonicích sídlí Balgovo malé vinařství, které na sebe strhlo pozornost ziskem úplně prvního titulu soutěže Vinař roku (ještě pod značkou Čebav) s jejich fantastickým Dornfelderem. Stálicí Balgova sklepa je poctivý slovácký, voňavý a kořenitý, Tramín červený, podle kterého by se ta odrůda dala učit. Ze Slovácka pochází i Zámecké vinařství Bzenec - hegemon soutěže Salon vín, s rekordním počtem 8 titulů Šampiona Salonu vín. Dělají skvělé Ryzlinky rýnské, Rulandy bílé a taky Sekt. Nejmenším vinařství, které si říká nano-vinařství, je dvojice mladých vinařů z Rakvic, Švásta & Kadlec, kteří dělají skvělý Veltlín, vynikající Frizzante, ale umí i vzácnou modrou odrůdu Cabernet Dorsa, který vlastně vůbec neměl být Cabernetem (o tom ale píšeme jinde).
Cizí slovo terroir
Díky těmto vinařům, a mnoha dalším, pro které nám v tomto krátkém článku nezbyl prostor, již terroir není ani na Moravě neznámé slovo. S ním související respekt ke krajině a půdě i výslednému vínu je už téměř všude samozřejmostí. Mnohá vinařství přešla na pěstování v BIO režimu a nikdo se jim už nesměje, že bio vinař je ten, co chemický postřik provádí v noci (a kdo se směje, ten to dělá dodnes). Stále častěji také převažuje názor, že vinař už není Bůh-stvořitel vína, ale spíš by se měl snažit vínu tak nějak nepřekážet. Nepřidávat do něj žádné zbytečné přípravky, které mu uberou na přirozenosti a dodají něco, co do něj nepatří – čímž se dostáváme ke druhému úhlu pohledu, a sice – co si Pražáci představují jako víno pro sebe.
Autentické víno pro autentické Pražáky
Z opačného pohledu, od vinařů ke konzumentům, by se za „Víno pro Pražáky“ dalo považovat právě to víno, které se vyrábí s co nejméně zásahy do jeho přirozených procesů, nesíří se vůbec či jen minimálně, nechává se dlouho macerovat na slupkách, což mu dělá tmavší barvu, pak se dlouho míchá na kvasnicích a někdy se s nimi v lahvi i prodává. Souhrnným názvem autentické víno. Jedná se o všechna naturální a nesířená vína, přirozeně perlivá vína typu pét-nat či vína s vyšším obsahem polyfenolů včetně mýtického resveratrolu, v naprosté většině se tyto kategorie překrývají také s bio, biodynamickými a organickými víny.
Náš praděda by si na nich nejspíš nepochutnal, protože by řekl, že byl vinař líný a takto vyrobené víno, že je nečisté (vůně po jablečném štrúdlu, tmavá a zakalená barva, pšouk při otevírání lahve).
Řekla bych, že v následování tohoto světového trendu mají dokonce pražští konzumenti navrch. Osobně jsem se ale setkala i s tím, že to někteří „Pražáci“ pijí jen proto, že je to módní záležitost, i když jim „víno pro hipstery“ třeba vůbec nechutná. Daleko hůře nebo vůbec nedokáží odlišit kvalitní autentické víno od pokaženého. Ono se samozřejmě i dobře udělané autentické víno může v každé lahvi vyvíjet jinak, třeba v závislosti na skladovacích podmínkách apod. Proto není každé autentické víno skvělé a rozhodně není jednoduché k přijetí a pochopení vinařskými nováčky nebo naopak starými konzervativními vinařskými bardy.
Víno z hořčičáků a červená Müllerka
Obecně jsem ale moc ráda, že už se v jihomoravském sklepě neochutnává z hořčičáků nebo náprstkových skleniček, že si lidi neobjednávají červenou Müllerku, ve snaze dostat se k dobré červené sudovce, a že si nemyslí, že pozdní sběr sbíráme při měsíčku. Mám radost, že se k vínu pije voda (a ne cola), že zákazníky už nevyděsí oranžová Rulanda, ani chuchvalce kvasnic na dně lahve a že nejhorší nemoc vína je stále dněnka, která ale nakonec potká každou dopitou lahev ;-)
Na zdraví zdraví
O autorce
"Co je Víno-klub Víno-klubem vybírám pro Vás ta nejlepší a nejrelevantnější vína, skládám Vám z nich kolekce a píšu o nich. Pocházím z vinařské rodiny z mého milovaného Pavlova na úpatí krásné Pálavy. V žilách mi koluje vinařská krev, táta i strejda jsou vinaři."
Líbil se Vám tento článek?
Zapište se k odběru našich newsletterů
a žádná NOVÍNKA ze světa vína Vám neunikne!
(Získáte za to 10% slevu;-))